Abstrakt je zkrácené a přesné vyjádření obsahu celé závěrečné práce, které shrnuje cíl, použité metody, hlavní výsledky a závěr. Píše se v jazyce práce i v cizím jazyce (zpravidla v angličtině) a doplňují ho klíčová slova. Ačkoli stojí na začátku práce, hned za titulní stranou, píše se až tehdy, když je celý text hotový. V tomto článku si vysvětlíme, co přesně má abstrakt obsahovat, jak se liší od anotace, kolik klíčových slov uvést a jakým chybám se vyhnout.
Jaký je rozdíl mezi abstraktem a anotací
Abstrakt a anotace se často zaměňují, ale nejsou to totéž. Abstrakt je informativní: shrnuje, co práce dělá a co zjistila, včetně výsledků a závěrů. Anotace je spíše indikativní a stručnější: naznačuje, čeho se práce týká a o čem pojednává, ale výsledky prozrazovat nemusí.
V praxi na českých vysokých školách většina fakult vyžaduje u závěrečné práce právě abstrakt, někdy ho ale v metodickém pokynu nazývá anotací nebo používá obě pojmenování zaměnitelně. Podstatné je řídit se konkrétním pojmem a požadavkem své fakulty. Pokud směrnice žádá „abstrakt", napiš plnohodnotné shrnutí s výsledky; pokud žádá krátkou „anotaci", uveď stručnou charakteristiku obsahu.
Pro orientaci pomáhá jednoduché rozlišení:
| Znak | Abstrakt | Anotace |
|---|---|---|
| Účel | informuje o obsahu i výsledcích | naznačuje, o čem práce je |
| Obsah | cíl, metody, výsledky, závěr | téma a zaměření práce |
| Rozsah | zpravidla okolo půl normostrany | obvykle kratší, pár vět |
| Vyskytuje se u | závěrečných a odborných prací | knih, katalogů, databází |
Norma ČSN ISO 214, z níž definice abstraktu vychází, ho popisuje jako zkrácené a přesné vyjádření obsahu dokumentu bez přidané interpretace a kritiky. To je dobrá kontrolní otázka pro tvůj text: pokud v něm hodnotíš nebo komentuješ, není to abstrakt, ale úvod nebo diskuse.
Co má obsahovat abstrakt závěrečné práce
Dobrý abstrakt je miniaturou celé práce. Na malém prostoru odpovídá na čtyři otázky: co jsi zkoumal, jak jsi to zkoumal, co ti vyšlo a co z toho vyplývá. Tyto čtyři prvky tvoří jeho kostru.
Cíl práce
Hned v úvodu abstraktu pojmenuj, co bylo cílem práce a jaký problém řeší. Formuluj to konkrétně, nejlépe stejným slovesem, které používáš v cíli v úvodu (zjistit, analyzovat, porovnat, navrhnout, ověřit). Čtenář tak hned ví, kam práce směřuje.
Použité metody
V jedné až dvou větách naznač, jakým způsobem jsi k výsledkům došel: zda šlo o dotazník, rozhovory, analýzu dokumentů, experiment nebo kombinaci přístupů. Podrobnosti patří do metodologické kapitoly, do abstraktu stačí stručná zmínka.
Hlavní výsledky
To je část, kterou studenti nejčastěji podceňují. Abstrakt nemá jen ohlásit, že jsi „dospěl k závěrům", ale uvést, k jakým. Vyber jedno nebo dvě nejdůležitější zjištění a pojmenuj je konkrétně. Právě výsledky odlišují plnohodnotný abstrakt od pouhé anotace.
Závěr a přínos
Na konec krátce uveď, co z výsledků vyplývá a jaký je přínos práce, případně doporučení pro praxi. Nepřidávej nové informace, které se v práci nenacházejí, a nevkládej citace ani odkazy na literaturu. Abstrakt má být samostatně srozumitelný i bez zbytku textu.
Klíčová slova: kolik jich uvést a jak je vybrat
Pod abstrakt se uvádějí klíčová slova, která vystihují věcný obsah práce. Slouží ke katalogizaci a vyhledávání v databázích, včetně Národního registru závěrečných prací (Theses.cz), kam se každá práce odevzdává. Díky nim tvou práci najde někdo, kdo hledá přesně tvé téma.
Doporučený počet jsou zpravidla tři až pět klíčových slov, některé fakulty připouštějí i více. Vždy se řiď pokynem své fakulty, který má přednost před obecnými radami.
Při výběru klíčových slov pomáhá pár jednoduchých pravidel:
- Vybírej pojmy, které jsou v práci skutečně dominantní, ne okrajové.
- Použij termíny, které by do vyhledávače zadal někdo, kdo hledá tvé téma.
- Upřednostni ustálené odborné termíny před vlastními novotvary.
- Vyhni se příliš obecným slovům (například „analýza" či „výzkum"), která nic nespecifikují.
- Můžeš použít jednoslovné i víceslovné termíny, odděluj je čárkami.
Klíčová slova se uvádějí v jazyce práce a zároveň v cizojazyčném abstraktu v příslušném cizím jazyce. Dbej na to, abys překlad termínů vybral odborně správně, ne doslovně přes první výsledek z překladače.
Jaký má být rozsah abstraktu
Abstrakt je krátký útvar. Běžné doporučení je zhruba půl normostrany, což je orientačně okolo 100 až 250 slov, ale některé fakulty připouštějí i delší text. Normostrana je standardizovaná strana, zpravidla 1 800 znaků včetně mezer, takže půl normostrany odpovídá přibližně 900 znakům.
Přesný rozsah si ověř v metodickém pokynu své fakulty, protože požadavky se liší. Některé školy uvádějí konkrétní počet slov, jiné jen doporučují „stručnost". Důležitější než přesný počet je, aby se do abstraktu vešly všechny čtyři prvky (cíl, metody, výsledky, závěr) a aby nic podstatného nechybělo.
Abstrakt se navíc nezapočítává do předepsaného rozsahu jádra práce. Rozsah závěrečné práce se zpravidla počítá od úvodu po závěr, takže titulní strana, abstrakt, obsah ani seznam literatury do něj nevstupují. Více o tom, jak se rozsah počítá, najdeš v článku o normostraně a rozsahu závěrečné práce.
Strukturovaný versus nestrukturovaný abstrakt
Abstrakt může mít dvě podoby. U závěrečných prací se většinou používá nestrukturovaný abstrakt, který se píše souvisle jako jeden plynulý odstavec bez nadpisů. Cíl, metody, výsledky a závěr v něm následují za sebou jako věty, ne jako oddělené body.
Strukturovaný abstrakt naopak kopíruje základní členění práce a jednotlivé části výslovně pojmenovává, například „Cíl:", „Metody:", „Výsledky:", „Závěr:". Tento formát je běžný zejména v přírodních a lékařských vědách a v odborných časopisech.
Kterou podobu zvolit, určuje zvyklost oboru a požadavek fakulty. Pokud směrnice neurčuje jinak, je u bakalářské a diplomové práce nejbezpečnější volbou nestrukturovaný abstrakt napsaný jako jeden souvislý odstavec.
Cizojazyčný abstrakt a resumé
Závěrečná práce musí mít abstrakt v jazyce práce i v cizím jazyce, nejčastěji v angličtině. Cizojazyčná verze má být obsahově shodná s původní, ne volný přepis. Píše se stejný text, jen v jiném jazyce, včetně překladu klíčových slov.
Pojem resumé se někdy používá jako synonymum pro cizojazyčné shrnutí, jindy pro něj fakulty vyžadují samostatnou, o něco delší sumarizaci práce v cizím jazyce. Jde o dva trochu odlišné požadavky, proto si ověř, co konkrétně tvá škola žádá: krátký cizojazyčný abstrakt, nebo i rozsáhlejší resumé.
Při překladu do angličtiny dej pozor na odbornou terminologii a gramatiku. Strojový překlad bez kontroly bývá zdrojem chyb, které komise snadno pozná. Pokud si v cizím jazyce nejsi jistý, vyplatí se nechat si abstrakt zkontrolovat.
Kdy abstrakt psát: vždy až na konci
Abstrakt se sice v práci nachází téměř na začátku, ale psát se má až tehdy, když je celý text hotový. Důvod je jednoduchý: až po dokončení práce přesně víš, jaký cíl jsi opravdu naplnil, jaké výsledky ti vyšly a jak vypadá konečná struktura.
Pokud abstrakt napíšeš příliš brzy, hrozí, že bude slibovat něco jiného, než práce nakonec obsahuje. Nejpraktičtější postup je proto stejný jako u úvodu závěrečné práce: pracovní verzi si můžeš načrtnout průběžně, ale finální znění dolaď jako jednu z posledních věcí před odevzdáním.
Pomůckou je napsat abstrakt na základě hotového úvodu a závěru. Úvod ti dá cíl a metody, závěr ti dá výsledky a přínos. Z těchto dvou částí abstrakt poskládáš rychle a věrně.
Vzor struktury abstraktu
Následující kostru ber jako šablonu, kterou přizpůsobíš svému tématu, ne jako text ke kopírování. Každá práce prochází kontrolou originality v systému Theses.cz, takže převzaté formulace se nevyplatí.
- Cíl (1 až 2 věty): „Cílem práce je [zjistit/analyzovat/navrhnout] [předmět zkoumání] v [kontext/vzorek]."
- Metody (1 věta): „K dosažení cíle jsme použili [metoda sběru a analýzy dat]."
- Výsledky (1 až 2 věty): „Z analýzy vyplynulo, že [hlavní zjištění]."
- Závěr a přínos (1 věta): „Práce přináší [doporučení nebo přínos pro praxi či další výzkum]."
Pod tento text pak doplníš řádek s klíčovými slovy a celý abstrakt i klíčová slova zopakuješ v cizojazyčné verzi. Výsledkem by měl být jeden souvislý, samostatně srozumitelný odstavec.
Časté chyby v abstraktu
Chybějící výsledky. Nejčastější chyba. Abstrakt popíše cíl a metody, ale neuvede, co práce vlastně zjistila. Bez výsledků je to anotace, ne abstrakt.
Abstrakt napsaný příliš brzy. Pokud ho napíšeš na začátku a po dopsání práce ho neprojdeš, často slibuje něco, co text nakonec nesplní.
Citace a odkazy v abstraktu. Abstrakt má být samostatně srozumitelný. Odkazy na literaturu, tabulky či kapitoly do něj nepatří.
Nové informace, které v práci nejsou. Abstrakt jen shrnuje existující obsah. Nic nového se v něm nemá objevit poprvé.
Slabý cizojazyčný abstrakt. Doslovný strojový překlad s chybami v termínech a gramatice působí nedbale a komise ho snadno odhalí.
Nevhodná klíčová slova. Příliš obecná slova nebo naopak okrajové pojmy, které nevystihují obsah práce. Klíčová slova mají práci najít, ne ji jen popsat.
Jak abstrakt zapadá do celé práce
Abstrakt není izolovaná formalita, ale zrcadlo celé práce. Cíl v něm má sedět s cílem v úvodu, metody s metodologickou kapitolou a výsledky se závěrem. Pokud se tyto části rozcházejí, je to signál, že něco v práci nedrží pohromadě.
Dobrou kontrolou před odevzdáním je přečíst si vedle sebe abstrakt, úvod a závěr. Měly by vyprávět tentýž příběh: úvod slibuje, práce naplňuje a abstrakt i závěr konstatují výsledek. O tom, jak na sebe jednotlivé kapitoly navazují, se dočteš v článku o struktuře závěrečné práce.
Pokud si s abstraktem, klíčovými slovy nebo cizojazyčnou verzí nejsi jistý, naši autoři ti pomohou zformulovat shrnutí tak, aby přesně sedělo s obsahem práce. Můžeš si prohlédnout naše služby nebo rovnou zadat nezávaznou objednávku a poradíme ti, co konkrétně tvá práce potřebuje.
Často kladené otázky
Jaký je rozdíl mezi abstraktem a anotací?
Abstrakt je informativní shrnutí, které uvádí i výsledky a závěr práce. Anotace je stručnější a indikativní, jen naznačuje, o čem práce je. Většina fakult u závěrečné práce vyžaduje abstrakt, pojmy se ale někdy používají zaměnitelně, proto se řiď pokynem své fakulty.
Kolik klíčových slov mám uvést?
Zpravidla tři až pět klíčových slov, některé fakulty připouštějí i více. Vybírej pojmy, které jsou v práci dominantní a které by do vyhledávače zadal někdo, kdo hledá tvé téma. Závazný počet najdeš v metodickém pokynu své fakulty.
Jak dlouhý má být abstrakt?
Běžné doporučení je zhruba půl normostrany, tedy orientačně okolo 100 až 250 slov, ale některé školy připouštějí i delší text. Důležitější než přesný počet je, aby se do něj vešel cíl, metody, výsledky i závěr. Přesný rozsah si ověř ve své fakultní směrnici.
Kdy mám abstrakt psát?
Až po dokončení celé práce, ačkoli v dokumentu stojí téměř na začátku. Jen tehdy přesně víš, jaký cíl jsi naplnil a jaké výsledky ti vyšly. Pracovní verzi si můžeš načrtnout průběžně, finální znění však dolaď těsně před odevzdáním.
Musí mít abstrakt cizojazyčnou verzi?
Ano. Závěrečná práce má abstrakt v jazyce práce i v cizím jazyce, nejčastěji v angličtině. Cizojazyčná verze má být obsahově shodná s původní, včetně překladu klíčových slov. Dávej pozor na odbornou terminologii a gramatiku.
Patří do abstraktu citace a odkazy na literaturu?
Ne. Abstrakt má být samostatně srozumitelný i bez zbytku práce, proto do něj citace, odkazy na zdroje, tabulky ani na kapitoly nepatří. Tyto prvky mají místo v hlavním textu, ne ve shrnutí.